Správné odpovědi
Zkontrolujte si výsledky testu správného používání zájmena já v angličtině.
1. Woody and I decided to watch Toy Story.
2. Going into space is something that Ellen and I wanted to do.
3. Fred invited Emma and me to visit him in Oxford.
4. You and I are going to be best friends.
Photo Credit: !unite via Compfight cc
Zdroj: www.kaplaninternational.com
… je v mnoha ohledech daleko složitější problém:
Předně, i rodilí mluvčí leckdy substandardně kladou předmětové tvary v podmětu ve spojeních „x and y“ („Me and you are…“), což má oporu v některých nářečích, a naopak podmětové tvary v obdobných spojeních po předložkách (celkem časté spojení je např. „between you and I“). Ani jeden z těchto případů není ovšem pokládán za přijatelný v kultivovaném projevu a normativní mluvnice takové vazby odmítají.
Mnohem složitější je situace ve jmenném přísudku či doplňku, kde v hovorovém jazyce jasně převládá kladení předmětových tvarů, kdežto normativní mluvnice se rozcházejí, a to již zhruba od konce 18. století:
– Tradičnější norma vychází ze staršího užití a ze vztahu mezi syntaktickou funkcí a kongruencí (mluvnickou shodou), a je tedy blízká i logice českého vyjadřování. Osobně dávám tomuto vyjadřování přednost, avšak lze namítnout, že dnes může působit trochu naškrobeně:
To jsem já. = It is I.
Miluje ji více než já. = He loves her more than I.
Miluje ji více než mne. = He loves her more than me.
– Od přelomu 18. a 19. století někteří autoři berou v úvahu fakt, že v užívání zájmen došlo za staletí od zániku koncovkové flexe k posunu v tom, že mluvený jazyk začal klást podmětová zájmena jen ve funkci podmětu ve spojení se slovesem a všude jinde klade předmětová (obdobný vývoj prodělala např. i francouzština nebo dánština). To poněkud přiblížilo normu jazykové praxi, avšak radikálně narušilo princip syntaktické shody:
To jsem já. = It is me.
Miluje ji více než já. = He loves her more than me. / He loves her more than I do.
Miluje ji více než mne. = He loves her more than me. / He loves more her than me.
1) Původně předmětový tvar „you“ se používá i v podmětu již dávno a najdeme jej v obou funkcích i u Shakespeara. Původní podmětový tvar „ye“ uchovává např. Bible krále Jakuba (1611) a do dnešních časů přežil v některých nářečích – nelze ovšem vždy s jistotou říci, zda „ye“ v současných dialektech navazuje na starý podmětový tvar, leckdy může jít i o redukovanou podobu tvaru „you“.
2) „Jako já, jako on…“ je vždy „like me, like him…“ – nikdy „like I, like he…“, a to i v tradiční mluvnici, jež preferuje nominativní (podmětová) zájmena ve jmenném přísudku, pakliže vytvářejí gram. shodu s podmětem. Je to proto, že jde původně o vazbu přídavného jména s dativem (srovnejme české „podobný mně, podobný jemu…“). Bible krále Jakuba udržuje původně dativní rekci předložkovou vazbou: „like (un)to me…“