Na co si dát pozor při výběru jazykového kurzu

O tom, jak správně vybrat jazykový kurz, na co si dát pozor i o praktikách některých jazykových škol jsem si popovídal s panem Martinem Kleinwächterem, ředitelem jazykové školy Brno English Centre. Rozhovor proběhl přímo v kanceláři jazykové školy v centru Brna a řeč přišla na spoustu užitečných věcí pro zájemce o jazykový kurz.

Jak by měl člověk postupovat při výběru jazykového kurzu?

Zjistit si o školách co nejvíce. Projít jejich internetové stránky, prohlédnout si jejich nabídky, způsob prezentace. Na internetu si takto vybrat několik škol a ty osobně navštívit. Zeptat se na smluvní podmínky, způsob a organizaci výuky, případně možnost složit po ukončení kurzu zkoušku. Pak se na základě vlastní zkušenosti rozhodnout.

Na co by se měl zaměřit při návštěvě jazykové školy?

Na osobní jednání, přístup ke studentům, odbornost. Především na to, jak je pracovník školy schopný poradit s výběrem kurzu, jeho znalost problematiky. Za pultem v kanceláři JŠ by neměl sedět jen „prodavač“ ale kvalifikovaný poradce.

Může to člověk poznat i bez osobní návštěvy?

Ne, to nejde. Musí tam přijít a zažít si to. Dobrá škola mu umožní i podívat se do hodiny. Něco se může dozvědět z doporučení, to mu dá dobrou představu. Z referencí se dá poznat hodně, ale ne všechno.

Můžou jazykové školy na internetu lhát?

Spíše než lži často uvádějí zavádějící informace.

Můžete nějaké uvést?

Škola píše, že má kvalifikované učitele, ale prostá jazyková kvalifikace (například zkouška FCE, CAE) nestačí. Takovou znalost jazyka má na naší škole několik set studentů. Dobrý učitel by měl mít i pedagogické vzdělání, praxi a být osobnost.

Jak poznat, kdo uvádí spolehlivé informace?

Dobrým vodítkem je, jestli je škola certifikována např. Asociací certifikovaných jazykových škol (ACERT).

Co pro zájemce o jazykový kurz znamená, že je škola členem ACERTu?

Všichni členové ACERTu musí odpovídat standardu, který je pravidelně ověřován inspekcemi. Certifikované školy musí dokázat, že to, co nabízí, se shoduje s tím, co propagují. Musí uvádět přesné ceny, ne ceny typu „od 3000,-“. Údaje na webu musí být neměnné. Škola vám musí provést certifikovaný test jazykové úrovně, pohovor, musí být schopná studentovi říct, za jakou dobu dosáhne požadovaného cíle. Smlouva musí obsahovat přesně dané informace: cenu, úroveň, velikost skupin, čas a dobu výuky.

Je nějaké pravidlo ACERTu, které se vám nelíbí?

Nemůžu říct, že by se mi tam něco nelíbilo. Spíš mi vadí, jak se v současné době v mnoha školách propaguje výuka v malých skupinách. Malá skupina není vždy výhodou a rozhodně neplatí závislost „malá skupina znamená vyšší intenzitu a kvalitu výuky“.

Takže v patnáctičlenné skupině se student naučí více?

To už je zase příliš. Počet studentů ve skupině se musí držet v rozumných mezích.

To je kolik?

Osm až dvanáct lidí. Když ve tříčlenné skupině jeden student chybí, tak potom nemá motivaci se sám doučovat a chce od učitele zameškané učivo v následující hodině opakovat. Brzdí tím ty, kdo poctivě do kurzu chodí a chtějí pokročit dál. Když z těch tří dva často chybívají, tomu třetímu je ten kurz na nic. Naopak při více lidech se nedá opakovat a člověk musí každou zameškanou látku dohnat sám. To ho motivuje. Ve skupině se student učí z chyb ostatních, mezi studenty je interakce. Je mylná představa, že lidi v našich kurzech sedí v lavici a po jednom jsou vyvolávání. Není tomu tak, těch deset lidí stojí, chodí, poslouchá, mluví mezi sebou, pořád něco dělají.

Jak vnímáte, když někdo propaguje jako výhodu, že má malé studijní skupiny.

Neumí poskládat velkou skupinu a snaží se z toho udělat přednost. Není to pravidlem, jsou učitelé a studenti, kterým z určitých důvodů vyhovuje individuální výuka, pro někoho je to jediné schůdné řešení – například u lidí, kteří hodně cestují. Ti musí mít individuální plán, ale to je něco úplně jiného. Malé skupiny nebo individuální výuka jsou užitečné především tam, kde zákazník potřebuje rychle zvládnout netypickou problematiku v cizím jazyce (připravit se na pohovor, prezentaci, konferenci apod.). Individuální výuka běžné obecné angličtiny na úrovni třeba mírně pokročilý je podle mého názoru v naprosté většině případů zbytečná.

Jaké jsou nejčastější chyby při výběru jazykové školy?

Rozhodování podle ceny, lokality, podle toho, co si lidi sami myslí, že umí a co potřebují. Například, že by je měl učit Čech nebo zahraniční lektor. V naší škole styl výuky nezáleží na tom, zda vyučuje Čech nebo rodilý mluvčí. Nedělíme výuku na „gramatiku“ s českým a „konverzaci“ zahraničním učitelem. Vyučujeme moderní TEFL metodou, pouze v angličtině. Český učitel má někdy výhodu při výuce nižších pokročilostí, protože se sám anglicky musel učit a ví, co mu dělalo potíže a co mu při učení pomohlo. Ale od rodilého mluvčího se studenti naučí rozumět přízvuku, naučí se dešifrovat slyšené sdělení. Proto zcela záměrně v průběhu roku učitele v kurzu vystřídáme. Všichni učitelé v jazykové škole by měli být schopni učit víceméně všechny úrovně. Ne mít učitele na vyšší a nižší úroveň – jakousi první a druhou ligu. I rodilí mluvčí, kteří učí úroveň proficiency u nás učí začátečníky. Naopak zaměstnáváme také české učitele, kteří mají kvalifikaci na to, učit rodilé Angličany jak mluvit anglicky.

Především by si lidi neměli myslet, že existuje nějaká zázračná metoda, která je naučí anglicky za týden, učit se jazyk je pot a dřina.

A ještě poslední otázka: co si myslíte o kurzech přes skype?

Nejsou vůbec špatné. Nemohou plně nahradit osobní kontakt s učitelem, ale na druhou stranu je lepší volat si s dobrým učitelem, než chodit ke špatnému.