Naše každodenní slovní zásoba často vyvěrá z pramenů, o kterých ani nemáme ponětí – proto je tak zajímavé je zkoumat. Víte, jak vzniklo slovo láska?
Praslovanština a staroslověnština pravděpodobně měly větší dopad na celosvětové jazyky, než by uznal leckterý jazykovědec. Nejdřív si dáme hrstku etymologie, potom špetku historie ;)
Původ slova láska, zdá se, je zakotven v sanskrtském lubhljati (touha). Odsud je krůček ke staroslověnskému-ruskému любовь (lyubov‘) – láska. Následuje starogermánské lubo (liubi jako radost -> německé Liebe jako láska, Lob jako chvála), které se promítlo do saského liof (nebo holandského lof) a tedy i do staroanglického lufu, z nějž vzešlo dnešní love. Příbuznými slovy jsou latinské lubet, později libet (potěšit). Podobně latinské slovo libido = sexuální žádostivost, lze odvodit ze slovanského lubit – líbit – lubido.
Staroslověnský výraz ljubov je též základem pro slovenské ľúbiť a zřejmá je tu podobnost též např. s českým jménem Ljuba, které se doslova překládá jako láska.
Všeslovanské slovo laskati, od nějž je pak odvozeno i slovo láska, značí laskání, laskominy, lichocení anebo mazlení a hlazení, tedy spíše fyzický kontakt, než něco nehmotného či duchovního. Älska je švédským výrazem pro lásku a je zde též patrná souvislost.
Další láska ve staroslověnštině
Staroslověnština měla ještě další výrazy – mílosť a blagodať, přičemž s tímto údajně mají problém překladatelé, protože jsou to trochu odlišná slova, která lze překládat stejnými výrazy jako láska nebo milost. S pojmem milost máme vesměs spojené udělování milosti či smilování se za nějaký prohřešek, což se kryje s původním významem slova mílosť, ale podstatně jinak už v kontextu novodobé češtiny vnímáme příbuzný výraz milostný.
Také slovo blagodať-blahodať může vyznívat podobně jako mílosť, ale převážně jde o vyjádření posvěcujícího působení Svatého Ducha.
Láska v románských jazycích
Z latiny též pochází výraz amor, který jednak dal základ slovu milovat – amare – v italštině, aimer ve francouzštině, amar ve španělštině atd., ale také ho asi znáte jako Amora, boha lásky. V řečtině je znám jako Erós a údajně měl dva druhy šípů, kterými mohl způsobit buď okamžité zamilování, nebo naopak lhostejnost.
Je také zajímavé se podívat na chápání významu slova láska napříč dějinami, z hlediska kultur (starověké Řecko) a náboženství (západní a východní) a jak se to časem měnilo. Např. se sexem se slovo láska výrazněji spojuje až od konce 17. st. – viz anglické make love, čili dělat lásku. Až zhruba od 18. st. se láska začala vykládat i přímo jako pohlavní styk – do té doby převažoval výklad lásky jakožto citu mezi lidmi nebo mezi Bohem a lidmi.
Vyňato z obsáhlejšího článku Bezpodmínečná láska – nebuďme naivní na serveru jedno.duchost.cz.
Zdroje - původ slova http://www.orthodoxia.cz/blahodat2.htm http://www.cez-okno.net/clanok/lingvistika/vznikla-anglictina-z-praslovanstiny http://ografologii.blogspot.cz/2008/12/etymologie-psychologie.html http://www.etymonline.com/index.php?term=love http://forum.wordreference.com/showthread.php?t=2336865 https://suite.io/edurne-scott/19dw237 Zdroj obrázku: http://www.wallpapermania.eu/wallpaper/heart-in-fire-colors-valentines-day
