Jak vidí současné studenty cizích jazyků lektorka angličtiny Iva Mohelská, co je pro ně typické, co dělají špatně a co by jim doporučila? To všechno se dozvíte v tomto rozhovoru.
Kdo je Iva Mohelská:
Iva Mohelská pracuje pro společnosti Tutor a Skřivánek na pozici lektorky anglického jazyka. Pro společnost Tutor školí i měkké dovednosti v anglickém jazyce. Studovala rok v Austrálii a poté si udělala mezinárodní certifikát pro učitele CELTA. Učení se věnuje již pět let. Tuto práci považuje za velice různorodou a zábavnou.
První otázka se proto nabízí: jaké máte zkušenosti s učením?
Začala jsem učit na dohodu v roce 2008, a to pro společnost Tutor. Zároveň jsem pracovala pro Americkou společnost. V roce 2009 jsem dala výpověď a rozhodla se, že začnu podnikat a pracovat jako lektorka anglického jazyka na volné noze. V tom samém roce jsem navázala spolupráci s jazykovou školou Skřivánek. Začátky byly hodně náročné, protože jsem neměla certifikaci a práce bylo méně. Další rok jsem složila certifikát CELTA – Certificate in English Language Teaching to Adults (kvalifikace Cambridge ESOL) a od té doby učím a chodím na semináře. Soustředím se na dospělé studenty. S dětmi mám velice malé zkušenosti, ale myslím, že je to otázka času. Momentálně mi více vyhovuje spolupráce s klienty ve věku 18 a výše.
Je tato skupina něčím specifická?
Mladší studenti rádi volí kurzy, které končí certifikací Cambridge. Nejoblíbenější jsou FCE, CAE a CPE. Já osobně mám zkušenosti s přípravou na FCE.
Zaměřujete se i jinak než podle věku?
Soustředím se hlavně na General English – o tento typ angličtiny je momentálně největší zájem. Dále je to Business English, která je již odbornější a vyučuje se hlavně ve firmách. Co se týče odborné angličtiny, tak jsem učila HR English pro zaměstnance Masarykovy Univerzity a také English for logistics pro společnost ČSAD Hodonín. Tyto odborné kurzy jsou vždy velice obohacující, protože nutí lektora se rozvíjet a též mu umožňují získat nové znalosti v daném oboru a v neposlední řadě to souvisí s tím, že se potká s novými lidmi, kteří jsou velice sdílní a rádi se podělí o své zkušenosti v daném oboru.
Jaká je současná situace s jazykovými kurzy?
Většina studentů nemá srovnání, takže ani pořádně neví, jak má struktura hodiny vypadat a co od toho očekávat. Na trhu je velká škála učebních metod a student většinou volí na základě doporučení od známých, případně se podívá na webové stránky školy a rozhodne se dle místa a ceny. Pokud je spokojený, tak chce dál pokračovat v jazykovce, kterou si vybral. Čeští zákazníci neradi mění své zvyky. Naučíme se chodit do jednoho obchodu a už nás moc nezajímá, že vedle to mají také. Rádi chodíme tam, kde to už známe. Ke změně nás může přivést pouze to, že se v obchodě – jazykovce, změní učitel, prostory jsou nevyhovující a samozřejmě cena hraje pro Čechy obecně klíčovou roli. Český student často hodnotí, jak se mu lektor líbí jako člověk, zkrátka jestli mu sedí. „Motivuje mě? Je pozitivní? Líbí se mi?“ To jsou většinou první dojmy. Ale klíčová otázka, jestli ho učitel něco naučil, je podle mě pro řadu studentů vedlejší. Pokud se student cítí v hodinách dobře, tak je velká pravděpodobnost, že bude chtít pokračovat se stejným lektorem i v navazujícím kurzu, nehledě na to, kolik se v něm naučil.
Co tedy studenti hledají?
Určitě hledají někoho, kdo jim umožní se posunout a motivuje je a přitom vytvoří příjemné prostředí pro výuku. Prostory většinou nehrají až takovou roli, klíčový je učitel, pak materiály a na závěr prostory.
Co by pro studenty mělo být důležité?
Logická návaznost hodin, mít jasně stanovený cíl a cestu, jak se k tomu cíli dopracuji. A také návaznost kurzů. Stává se, že studenti ukončí kurz v půlce učebnice a navazující kurz se neotevře pro nedostatek studentů, to je potom problém.
Nad čím by se měli hlavně zamyslet?
Co očekávají, jakou formou to chtějí a zpětně si říct, jestli jím to tak vyhovuje.
Kde může podle vás být problém?
Studenti jsou zvyklí z našeho zkostnatělého školského systému, že normální výuka je, že student si píše, učitel mluví. V jazycích by se měl klást důraz na to, že student mluví a učitel moderuje a směruje – komunikativní metoda, metodika dle Scrivenera, aj. Ve většině jazykovek už to tak zavedené je a je to tak dobře. Větší odvážlivci jako Nina Hanáková nebo Bára Dočkalová využívají přirozených prostředků pro učení studentů, což je dle mého názoru naprosto skvělé a tyto metody mají velký ohlas a skvělé výsledky. Myslím, že tento směr je do budoucna ten správný, protože je přirozený.
Jaké jsou podle vás hlavní nedostatky našeho školského systému?
K tomuto bodu přikládám krásný výstižný obrázek, který vystihuje to, jaký názor mám obecně na náš školský systém:
Český systém nerozvíjí kritické myšlení, spíše naopak potlačuje v nás touhu poznávat a učit se. Každé dítě se chce učit, je to naše přirozenost. A jak se děti učí? Učí se tak, že poskakují, sledují, opakují, zpívají a malují si. V přirozené výuce je hodně vizuálních a pohybových prvků. Rodič jim ochotně vše opakuje pořád dokola a tím si dítě nahrává vše potřebné a dělá si závěry.
Krásně to vystihuje pan Dušek ve své divadelní hře Čtyři dohody. V našem systému jsou nastavena pravidla a těmi se řídíme a nepřemýšlíme, jestli je to dobré nebo ne. Prostě to děláme, protože když se neřídíme tím, co je obecně dáno, tak jsme divní. Vyčuhujeme a stáváme se pro většinu okolí zvláštními, často i zavrženi hodnými. Skvělou filosofii o tom, jak bychom se měli učit, najdete na webové stránce svobodauceni.cz, kde je ke stažení i kniha se stejným názvem s krásnými příběhy o tom, jak nás systém formuje v nemyslící lidi, kteří jsou zvyklí přijímat příkazy ostatních a plnit je a vlastně nevybočovat. V tomto bodě též vidím, jeden z problému českých studentů, neschopnost se prezentovat a vyjádřit vlastní názor a stát si za ním. Vždy mám radost, když vidím, že se mladí včetně mě zajímají a rozvíjí se. Hledají nové možnosti a využívají svého potenciálu.
Máte nějaké tipy pro rodiče?
Skvělá metoda na trhu pro rodiče s dětmi je Respektuj a buď respektován. Tato metoda je navržena manželi Kopřivovými, kteří vydali stejnojmennou knihu. Metoda je zaměřena na roli rodiče a dítěte jako partnerskou. V českých rodinách se často setkávám s modelem: já jsem rodič, takže ty budeš poslouchat, protože jsem to řekl. Dítě vlastně nedostává možnost argumentace a rozvoje. Naučí se, že autorita se má poslouchat, jinak přijde trest. Kopřivovi též zdůrazňují, že odměny a tresty nevedou k lepší motivaci spíše naopak. Funguje zde model: Když se budu snažit, něco dostanu. Správné by bylo, když se budu snažit, budu to umět. Toto vše se pojí k našemu školnímu systému. Děti jsou odmalička hodnoceny učiteli od jedné do pěti. Neumíš, takže za pět. Nikoho nezajímá, že kdyby dítě mělo o dva týdny více času, tak by mělo za jedna. Nejde o to, zda to umí, ale na jakou známku to umí. Z tohoto plyne i neschopnost Čechů ohodnotit sami sebe. Máme obecně nízké sebevědomí s porovnáním s jinými národnostmi.
Co byste na závěr doporučila studentům cizího jazyka?
Vzdělávejte se a aktivně hledejte informace a zajímejte se. Nebuďte pasivní v přijímání informací, vybírejte si, jak chcete, aby se k vám informace dostávaly a hlavně od koho. Pečlivě vybírejte zdroje a srovnávejte. Diskutujte s lidmi kolem sebe a zkoušejte různé metody, pak je velká pravděpodobnost, že najdete metodu, která bude vyhovovat právě Vám a Vaším potřebám. Pokud nejste spokojeni, řešte to. Vy jste zákazník, platíte nemalé peníze za službu, která má být kvalitní. Podílejte se na vytváření studijního plánu se svým lektorem. Řekněte si na začátku kurzu, co očekáváte, kam se chcete dostat. Stanovte si reálné cíle a napište si je.
Licence náhl. obrázku: CC0 Public Domain (faq): Volné pro komerční užití, není nutné uvádět zdroj