Blog Naučme se 20 nejčastěji špatně užívaných českých slov – část 2.

20 nejčastěji špatně užívaných českých slov – část 2.

-
20 22161

První část tohoto článku vyvolala nebývale veliký ohlas. Psali jste, psali a psali. Jak se dalo a kam se dalo. Přišla nám tak spousta nápadů na další slova. Ta by vydala přinejmenším na celou knihu. Pojďme si ale projít ta, která jsem zamýšlel objasnit původně. Věřím, že vás obohatí.

11. Harvardská/Stanfordská univerzita

Univerzity jsou pojmenované podle osob (John Harvard, resp. Leland Stanford Jr.), takže správné tvary jsou Harvardova, Stanfordova univerzita.

12. Flotila 

Flota je loďstvo a v angličtině mu odpovídá termín fleet. Flotila je „malá flota“, tedy „malé loďstvo“ a v angličtině mu odpovídá termín flotilla. Slovo flotila (označující malé loďstvo) bylo přejato ze španělštiny, ovšem pojem pro loďstvo flota přejat nebyl a používá se pouze české „loďstvo“, z čehož plyne nesprávné užívání slova flotila.

13. Írák, Irán

Název státu Irák se píše s krátkým velkým I na začátku. Název státu Írán se píše s dlouhým velkým Í na začátku. Irsko do toho nepleťte.

14. Terciální

Říkáme primární, sekundární, takže i terciární. Přípona -ální by při pokračování narazila u pojmenování čtvrtého stupně. Slovo kvartální je už totiž obsazeno jiným významem.

15. Perzekuovat 

Správný tvar je perzekvovat. Podobně též exekvovat a nikoliv častěji chybně používané exekuovat!

16. Vymítit

Správný tvar je vymýtit (od mýtit = odstraňovat, kácet, hubit). Jeho vidovým protějškem je sloveso vymycovat. Pomůcka: Vymýcením lesa vznikla mýtina.

17. Vymýtat

Správný tvar je vymítat (zastaralý tvar od vymetat). Jeho vidovým protějškem je vymést. A používá se ve významu „mocí, násilím vyhnat/vyhánět, vypudit/vypuzovat“. Pomůcka: Vymítač vymetl všechny zlé duchy.

18. Živelný

Živelní je např. živelní katastrofa, živelní pohroma, ale i živelní pojištění (mající vztah k živlům). Oproti tomu živelný je neovladatelný, nezkrotný, spontánní.

19. Tamnější

Správný tvar je tamější, protože je odvozený od slova tam a nikoliv tamní – pokud tím teda nechcete vyjádřit, že je někdo více tamní než někdo jiný. Tamější by tomu ale stejně nerozuměli.

20. Enviroment

Správný tvar tohoto cool slova je environment. Platí pro všechna odvozená slova (environmentalista, environmentalistický, environmentalistika atd.).

Nekončíme!
Sice jsem slíbil dvacet slov, ale mám ještě pět
===>Čtěte dál<===

1 2 Další
Jazyky miluji, ale kvůli různým překážkám bylo pro mě jejich studium obtížnější, než bych si přál. Abyste mohli překonávat překážky při studiu jazyků snadněji než já, vznikl projekt FairList.cz.

Podobné články

20 Komentáře

  1. Díky, zhlédnul jsem prvně první díl a s napětím přes RSS čekal, kdy vyjde další. Díky, moc zajímavé! :-) Bude ještě třetí díl?

    • Ráda mluvím česky, píšu česky a velmi ráda bych češtinu slyšela a četla ve správných tvarech. Ale to se mi bohužel už delší dobu nedaří. Chybně se vyjadřují moderátoři – byť vím, že jsou limitováni časem – což je chyba,ale … měli by se zamyslet i ti, kdo tyto zprávy připravují, čas pro jazyk mateřský by měl být na prvním místě a ne to, kolik toho ve zprávách uslyším (mohu číst noviny, internet) a to je další kámen úrazu i v knihách a v článcích v tisku čtu pravopisné chyby. Někdy mne to opravdu “nadzihává” ze židle a pokud je to možné, upozorňuji na chyby. Zatím se mi nikdy nikdo neozval s tím, že chybu opravil nebo alespoň, že si je této chyby vědom nebo nevědom. Určitě nejsem dokonalá, chyby dělám, ale myslím si, že nejsou takového rázu, aby byly do oka bijící.

  2. Zapomněli jste na pro/eukaryontní. Někteří biologové stále říkají prokaryotní – prokaryota. Je to prokaryonta, musí tam být to slovo karyon jako jádro.

    • Tvary “eukaryota”, “euraryotický” jsou správné. Koncové “-n” slova “karyon” je jen zakončení nom. / acc. sg. a není součástí základu, a proto se při tvorbě odvozenin odsouvá.

      • “Karyon” lze rozložit na kary-o-n, kde “kary-” je kořen nesoucí základní lexikální význam, “-o-” je kmenotvorná přípona, zařazující slovo do o-kmenové deklinace a “-n” je zakončení nom./acc. sg. neutra (některá řecká slova mají jak tu tak onu podobu, třeba slza je “dakry” nebo “dakryon”). Odvozeniny se pak tvoří od kořene či kmene. “Eukaryota” a jiné výrazy jsou vytvořeny z kořene “(eu)kary-”, k němuž přistupuje přípona “-óta”, “-ótický” s dlouhým “-ó-” převzatá od deverbativ (slovesných podstatných jmen) na “-ósis” s odvozenýmí příd. jmény na “-ótikos”, majících původ u řeckých o-kmenových sloves. Užití této přípony bylo uměle rozhojněno vědeckým – zejména biologickým a medicínským – názvoslovím.

  3. … jsou další slova, v jejichž tvarosloví se velmi často chybuje.

    1) Jednotné číslo slova “prsa” je “prs” nikoli “prso” – tvar “prsa” není plurál neutra, jak se na první pohled zdá, ale jeden z nemnoha reliktů duálu maskulina. Zapadá tedy do stejné kategorie nepravidelností jako další výrazy pro párové části těla, jejichž tvary – třebaže dnes plní i funkci čísla množného – jsou původu dvojného (ruce, apod.).

    2) Sloveso “usnout” má “-n-” jako součást základu (souvisí s pod. jm. “sen”) a časuje se jako “minout” (“usne – usnout – usnula” jako “mine – minout – minula”). Poměrně hojné jsou tvary chybně tvořené podle vzoru “tisknout”, kde je “-n-” rozšířením přítomného základu: “usne – usnout – usla” jako “tiskne – tisknout – tiskla”.

  4. Uši mne bolí, když slyším od moderátorů i veřejnoprávního rozhlasu a televize slovní spojení typu … ještě více rychlá byla auta … jako by neznali stupňování přídavných jmen.. Zřejmě vynechali 6.třídu, nebo zde nechodili do základní školy…

    • Ono to zas tak moc špatně není. Druhý stupeň je možné tvořit i jako více + první stupeň. Více zralý je stejné jako zralejší. Ale souhlasím, že druhý stupeň je hezčí (více hezký ;-)
      - v tom více… cítím vliv angličtiny (more).
      V čem ale dělají hodně chyby, když řeknou více zralejší.

  5. Nevím, jestli mám pravdu, ale vždycky se naježím, když v televizi slyším : auto ve vysoké rychlosti vylétlo ze zatáčky, něco vylétzlo z okna, …. Proboha proč ne VYLETĚLO?! To mi zní normálně.

  6. V množství chyb, jež se v užívání českého jazyka vyskytují, se tu vesměs probíraly záležitosti morfologické či derivační, jež sice mnohdy dokládají nedostatečnou jazykovou kultivovanost uživatele, ale nejdou proti systému českého jazyka jako takového – v některých případech naopak směřují k zařazení periferních jevů do pravidelných paradigmat (např. staré aoristové tvary slovesa “bych” v kondicionálu, jež hovorový jazyk nahrazuje částicí “by” spojenou s přítomným časem slovesa “být”).

    Opomenut však prozatím zůstal nešvar hojně se vyskytující v novinových titulcích, a to neschopnost redaktorů používat slovosledu jako prostředku aktuálního členění větného. Jde přitom o jev vlastní nejen spisovnému ale i hovorovému jazyku, takže výskyt prohřešků proti němu pro mne není zcela pochopitelný – možná vznikly neobratným převzetím titulků z angličtiny, jež používá mnohdy prostředků odlišných, ježto její slovosled je méně tvárný:

    1) “Letadlo spadlo v Nigérii” (= “The plane crashed in Nigeria”) – věta předpokládá znalost čtenáře o pádu letadla a pouze upřesňuje do té doby neznámou (bližší) informaci o místě pádu.

    2) “V Nigárii spadlo letadlo” (= “A plane crashed in Nigeria”) – věta přináší zcela novou informaci, jejímž jádrem je samotné letadlo a jeho pád. Toto bývá obvykle obsah článku, avšak použití titulku formulovaného jako ve větě 1) úplně mění výpovědní perspektivu.

    Jiný příklad:

    1) “X jako poradce ministra Y skončil”
    Takto napsaný titulek by zcela přesně vystihoval skutečnost, že ministr Y zaměstnával pana X jako svého poradce a z nějakého důvodu jej z této posice vyhodil.

    2) “X skončil jako poradce ministra Y”
    Tuto větu lze mnohdy číst jako titulek uvozující informaci pod bodem 1), ačkoli znamená, že X vykonával různá zaměstnání, až si jej nakonec ministr Y vybral jako poradce, srov. stejně stavěné věty “milionář skončil jako bezdomovec” nebo “auto skončilo ve škarpě”.

  7. Jazyk se vyvíjí a postupem vývoje směřuje k jistému zjednodušení v řadě jevů, jejichž složitost není pro potřebu komunikace nezbytně funkční. V zásadě tedy nelze říci, že je proti duchu jazyka připuštění takovýchto změn jako přijatelných v jazyce spisovném, a proto skutečnost, že ÚJČ takto číní, neodmítám šmahem. Jsou ovšem případy, s jejichž výskytem ve spisovné češtině mám jisté potíže, přestože nepopírám, že jde z mé strany mnohdy o zcela subjektivní záležitost jazykového citu.

    Několik příkladů:

    1) Diskuze
    Za mých školních let byla přijatelná výhradně “diskuse” – a to proto, že jde o latinské slovo “discussio” se skupinou -ss-, jež nepřechází ve výslovnosti v -z- (podobně je dosud pouze “komise”, nikoli “komize” z lat. “commissio”). Proti mé – jakkoli odůvodněné – výhradě lze přirozeně namítnout, že řada slov (nejen) latinského původu zdomácněla v podobě poněkud deformované (např. “delikvent” s chybějícím -n- z lat. “delinquens”), aniž se proti nim kdokoli staví s ohledem na jejich obvyklost.

    2) Můžu, můžou
    Ve spisovném jazyce mě tyto tvary, jež vznikly analogicky podle náležitých palatalizovaných forem “můžeš, může” a nahrazují hláskoslovně správně tvořené “mohu, mohou”, stále s úspěchem zvedají ze židle. Nepopírám však, že obecně proti nim lze stěží mnoho namítat – 1) analogické vyrovnání hláskové podoby základu nečiní tvary nesrozumitelnými, 2) mnohá jiná slovesa již dávno ve spisovném jazyce s vyrovnanými základy zdomácněla (“peču” místo “peku” podle “pečeš”, “umřu” místo “umru” podle “umřeš” a naopak “bereš” místo “béřeš” podle “beru” aj.).

    3) Tlouct, moct…
    Infinitivní tvary zakončené “-ci” jsou historicky složeny z aoristových základů na -g- (-> h) nebo -k- + infinitivní přípony -ti, z čehož vzniklo zakončení “-kti”, jež v česko-slovenské větvi slovanských dialektů dává -”ci” (jiný příklad – *nokt´-> noc). Jde o zcela pravidelný hláskový vývoj, v jehož důsledku se však takovéto infinitivy poněkud vymkly obvyklému zakončení infinitivů na “-t” zkrácených z původního “-ti” (je zajímavé, že nedošlo ke zkrácení “-ci” -> “-c”: snad proto, že infinitiv na “-c” by nebyl morfologicky zřetelný). Připojení “dodatečného” -t podle četnějších infinitivů bylo tedy celkem přirozené, přesto však nemohu zastřít, že ve spisovné češtině na mne tvary “říct”, “péct”, “moct” apod. působí vulgárně.

  8. Řekla bych, že terciární je špatně, že je prima – primární, sekunda – sekundární, tercie – terciérní, tedy ne ární, ale érní.

    • “Terciární” je zcela správný tvar převzatý z lat. “tertiarius” a neodvozený z českého slova “tercie” (jež je samo z lat. “tertia” a jeho koncové “-e” je výsledkem přizpůsobení morfo-fonologickým poměrům češtiny po přehlásce koncových zadních samohlásek v posici po měkké souhlásce – srov. čes. “duše” X slov. “duša”).

      “Terciérní” je pak téhož původu, ale slovo je zprostředkováno přes francouzštinu (teriaire).

  9. S hranolkama nesouhlasím. Hranolky jako příloha k jídlu je slovo ženského rodu. Spisovná čeština si toho možná ještě nevšimla, ale bude muset. Jeden můj kolega říká, že si dá např. kuře s hranolky, ale zní to divně. Normální je s hranolkama a myslím, že se ženský rod prosadí.

    Jinou chybu jsem Vám tam nenašel. :-)

    • Možná jste přehlédl, že “hranolek” má stejné tvary jako ty, které uvádíte, podobně jako třeba “stůl”: 1. pád množného čísla hranolky, stoly, 7. pád množného čísla s hranolky, se stoly, nespisovně (! – i přes běžné užívání) s hranolkama, se stolama.
      I u nás se používá ženský rod “hranolka”, ale je to nespisovné a ještě dlouho to nespisovné bude, i když se ženský rod časem možná opravdu prosadí. To, že Vám “kuře s hranolky” zní divně, na tom nic nezmění, koneckonců ani já většinou nemluvím spisovně, ale jsem si toho vědom.

  10. Ta hranolka, stejně jako ta hadra, ta okurka a další, není tvar ani tak špatný, jako nářeční. Používá to víceméně celá Morava :)

    A trhala bych končetiny za “dvěmi”. Ale protože se to tlačí do jazykového systému (reziduální duál se mění, aby byl podobnější dalším tvarům třemi, čtyřmi…), asi to budu muset zkousnout, protože není daleko doba, kdy to bude dvěmi spisovné. Brrr

    A stupňování je asi horor dnešního dne, protože pokud to není více hustý, je to aspoň hustější, hustější, nejhustější na celém světě. Hustší už to být nemůže.

Přidat komentář

Current ye@r *