Kdy používat I a kdy me? S touto otázkou se setká každý, kdo se rozhodl věnovat se angličtině. Obojí je osobní zájmeno používané k popisu vlastní osoby.
I
I se používá v jednotném čísle jako podmět. To znamená, že se vztahuje k tomu, kdo vykonává sloveso.
I am watching the Arsenal match. (Já jsem ten, kdo se dívá – já se dívám.)
When it is raining, I like to visit the cinema. (Já jsem ten, kdo rád navštěvuje kino – já navštěvuji.)
Bruce and I are going to a concert tonight. (Já jsem ten, kdo jde s Brucem na koncert – já jdu.)
Me
Me se používá v jednotném čísle, když je ve větě jako předmět. To znamená, že někdo něco dělá nebo se něco děje se mnou.
Alexis is watching me play football. (Já jsem ten, na koho se Alexis dívá – dívá se na mě.)
The woman encouraged me to buy some popcorn. (Já jsem ten, koho žena povzbudila – povzbudila mě.)
Bruce invited Scarlett and me to his concert. (Já jsem ten, kdo byl pozván – pozval mě.)
Kde je háček
Nejčastěji dělají lidi chybu tam, kde je vícenásobný podmět. Když někdo něco dělá se mnou. Třeba v těchto případech
- “Aaron and me…”
- “Aaron and I…”
Dokonce rodilí mluvčí v tom často tápou.
Přitom platí přesně to, co jsme si právě řekli. Podmět – I, předmět – me.
Daenerys and I watched Game of Thrones. (Daenerys a já jsme podmětem.)
Peter showed Katniss and me his lunch. (Katniss a já jsme předmětem.)
Malý tip
Pokud si nejste určováním podmětu a předmětu jisti, existuje malá pomůcka, která vám usnadní rozhodování. Stačí si větu říct bez dalšího vlastního jména a nechat v něm jen zájmeno já.
‘I watched Game of Thrones’ a ‘Peter showed me his lunch’ pořád dává smysl, ale asi neřeknete ‘Me watched Game of Thrones’ nebo ‘Peter showed I his lunch’.
V běžné komunikaci se asi nic nestane, pokud zvolíte nesprávnou variantu. Většinou všichni pochopí, co tím chcete říct. Každopádně na kreditu vám může pouze přidat, pokud budete mluvit bez chyb. Obzvláště ve formální komunikaci nebo psaném projevu.
Rychlý test
Otestujte si, zda se nám podařilo vás naučit používat správně zájmeno já v angličtině.
1. Woody and __ decided to watch Toy Story.
2. Going into space is something that Ellen and __ wanted to do.
3. Fred invited Emma and __ to visit him in Oxford.
4. You and __ are going to be best friends.
Zobrazit odpovědi
Photo Credit: !unite via Compfight cc
… je v mnoha ohledech daleko složitější problém:
Předně, i rodilí mluvčí leckdy substandardně kladou předmětové tvary v podmětu ve spojeních „x and y“ („Me and you are…“), což má oporu v některých nářečích, a naopak podmětové tvary v obdobných spojeních po předložkách (celkem časté spojení je např. „between you and I“). Ani jeden z těchto případů není ovšem pokládán za přijatelný v kultivovaném projevu a normativní mluvnice takové vazby odmítají.
Mnohem složitější je situace ve jmenném přísudku či doplňku, kde v hovorovém jazyce jasně převládá kladení předmětových tvarů, kdežto normativní mluvnice se rozcházejí, a to již zhruba od konce 18. století:
– Tradičnější norma vychází ze staršího užití a ze vztahu mezi syntaktickou funkcí a kongruencí (mluvnickou shodou), a je tedy blízká i logice českého vyjadřování. Osobně dávám tomuto vyjadřování přednost, avšak lze namítnout, že dnes může působit trochu naškrobeně:
To jsem já. = It is I.
Miluje ji více než já. = He loves her more than I.
Miluje ji více než mne. = He loves her more than me.
– Od přelomu 18. a 19. století někteří autoři berou v úvahu fakt, že v užívání zájmen došlo za staletí od zániku koncovkové flexe k posunu v tom, že mluvený jazyk začal klást podmětová zájmena jen ve funkci podmětu ve spojení se slovesem a všude jinde klade předmětová (obdobný vývoj prodělala např. i francouzština nebo dánština). To poněkud přiblížilo normu jazykové praxi, avšak radikálně narušilo princip syntaktické shody:
To jsem já. = It is me.
Miluje ji více než já. = He loves her more than me. / He loves her more than I do.
Miluje ji více než mne. = He loves her more than me. / He loves more her than me.
1) Původně předmětový tvar „you“ se používá i v podmětu již dávno a najdeme jej v obou funkcích i u Shakespeara. Původní podmětový tvar „ye“ uchovává např. Bible krále Jakuba (1611) a do dnešních časů přežil v některých nářečích – nelze ovšem vždy s jistotou říci, zda „ye“ v současných dialektech navazuje na starý podmětový tvar, leckdy může jít i o redukovanou podobu tvaru „you“.
2) „Jako já, jako on…“ je vždy „like me, like him…“ – nikdy „like I, like he…“, a to i v tradiční mluvnici, jež preferuje nominativní (podmětová) zájmena ve jmenném přísudku, pakliže vytvářejí gram. shodu s podmětem. Je to proto, že jde původně o vazbu přídavného jména s dativem (srovnejme české „podobný mně, podobný jemu…“). Bible krále Jakuba udržuje původně dativní rekci předložkovou vazbou: „like (un)to me…“