Jazyk se v čase mění. To je prostě fakt. Na takových změnách není nic špatného, jsou přirozenou součástí jazyka. Někdy však změna nastane jen ve výslovnosti a způsob zapsání zůstane stejný. Ve slově tak může zůstat písmeno, které se dříve vyslovovalo, ale dnes už ne. Ať uprostřed slova nebo na jeho konci. A my se tak musíme při studiu prát s písmeny, které jsou ve slovech prostě jen tak, jako památka na minulost.
Někomu může přijít zbytečné se těmito písmeny zabývat. Pokud ale zjistíme, jakými změnami slova procházela, můžeme objevit logické vzorce v tom, z jakých hlásek se stala nevyslovovaná písmena neboli silent letters. A to se při rozšiřování slovní zásoby může pro výslovnost nových slovíček hodit. Sepsat všechny takové případy by ovšem vydalo na celou knihu, tak se podívejme jen na ty, které se vyskytují nejběžněji
1. Koncové -e
Nevyslovované e na konci slov je nejčastějším případem v angličtině. Můžeme ho najít u podstatných jmen, adjektiv i sloves. Důvodů této změny je několik, ale nejčastějším je prostá lenost, která zapříčinila, že lidi přestali e na konci vyslovovat.
Důvod, proč stále na konci slov e zůstává, je prostý. Ovlivňuje výslovnost samohlásky před ním. Např. u slov bid a bide, se liší výslovnost /bɪd/ a /baɪd/. Z tohoto příkladu můžeme usoudit, že pokud je na konci nevyslovované -e, je samohláska před ním dlouhá. U následujících slov tomu tak skutečně je:
- /ɪ/ se mění na /aɪ/ u bid a bide.
- /æ/ se mění na /eɪ/ u fat a fate
- /ʌ/ se mění na /u:/ u tub a tube
- /a/ se mění na /əʊ/ u rod a rode
- /ɛ/ se mění na /i:/ u met a mete
Vedle toho může koncové -e ovlivňovat i výslovnost písmena c. To lze vyslovovat jako /k/ nebo /s/. Rozdíl si můžeme ukázat u slov zinc a since. První čteme jako /k/ a druhé (s koncovým -e) jako /s/. Stejné pravidlo platí i pro písmeno g, které vyslovujeme jako /g/ nebo /dʒ/, druhá varianta platí, pokud slovo končí na -e.
2. Redukce shluků souhlásek
V průběhu vývoje angličtiny byla zjednodušena řada shluků souhlásek, které se těžko vyslovovaly na začátku nebo konci slov. Jako ukázka nám může sloužit slovo knife, které vyslovujeme jako /naɪf/. Nejčastějšími takovými shluky jsou písmena k nebo g následovaná n. V takových případech první písmeno nevyslovujeme. Podobná situace je i shluku mb na konci slov. Slova jako dumb tedy čteme bez poslední souhlásky. V tomto případě /dʌm/.
3. Ztráta /x/
Posledním příkladem je ztráta fonému /x/ v angličtině. Ten zněl jako koncové ch ve slově Bach. Zvuk byl nejčastěji zapisován jako spřežka gh ve slovech jako např. night. Tenkrát, když se /x/ ztratilo, změnila se výslovnost gh buď na /f/ ve slovech jako draught (v britské výslovnosti), nebo se stalo nevyslovovaným jako u zmíněného night či třeba might. I když je pro nás nevyslovované gh bez hlubšího významu, umožňuje nám zjistit, jak se některá slova vyslovovala v minulosti a lépe tak pochopit jejich funkci v historii. Třeba takové slovo knight.
Photo Credit: Freebird_71 via Compfight cc | Source: Saundz.com
