Samozřejmě, čeština je krásná a bohatá řeč, ale umí být i pěkně záludná. Vyjmenovaná slova, psaní s/z nebo mě/mně dokážou potrápit nejednoho Čecha – rodilého mluvčího. A teď si představte, jak složitý se český pravopis a gramatika (a ne, opravdu to není jedno a to samé, ale o tom až jindy,) musí zdát cizincům! Ovšem, i pokud všechna ta pravidla dávno ovládáte, pořád možná u některých slov pravidelně váháte nebo je máte zažitá špatně. A nejste v tom sami. Mnozí protřelí češtináři se opakovaně dopouštějí některých základních chyb. Přitom jsou bytostně přesvědčeni, že právě oni to mají správně, správněji než ostatní!
Tak se na to podívejme. V čem se snažíme být papežštější než papež?
- Příjdu Těžko říct, proč máme tendenci psát právě toto slovo s dlouhým í. Správný tvar je přijdu. I ve všech ostatních osobách najdeme vždy krátké i.
- Bysme – tato chyba už je v mluvené češtině jako doma. Když ale dojde na psaní, mnozí se to snaží zachránit snad ještě horším patvarem – by jsme. Ti poučenější z nás už zaznamenali, že spisovně se užívá tvaru bychom. Ale co druhá osoba? By jsi a by jste je totiž úplně stejně špatně. Správně je jedině bys, respektive byste.
- Vyjímka odvozená od slovesa vyjímat může na první pohled vypadat jako dobrý nápad. Na rozdíl od slov vyjímaje, nevyjímaje či vyjma, ve kterých najdeme vždy krátké y, je toto výjimka. Píše se totiž s dlouhým ý po v a krátkým i po j. Stejně se píše i slovo výjimečný.
- Rodiny se dvěmi dětmi – to prosím ne. Ani dvěmi, ani dvouma. Jediný povolený tvar je dvěma. Obdobně se skloňuje také číslovka oba – oběma. Jedná se totiž o tzv. duálové tvary, které se používají i u některých párových částí těla. Říkáme proto také třeba rukama, nohama – a je to tak správně.
- Cenník bychom možná našli na konci prospektu nebo v jedné ze záložek na internetových stránkách nějakého podniku. Daleko radši bychom tam ale našli ceník. Přídavné jméno cenný přímo svádí k tomu, abychom psali i cenník se dvěma n. Nenechme se ale zlákat k nepravostem a zjednodušme si život. Jedno n v tomto případě postačí.
Tak co, patříte k těm, kdo při psaní těchto slov znejistí, nebo už tyto chytáky a výjimky bez problému ovládáte? Jaké další notoricky se opakující chyby vás napadnou? A máte třeba nějaké své mnemotechnické pomůcky nebo taháky, které v takových případech využíváte? Za mě – méně je někdy více.
TIP: vyšperkujte si svou češtinu. Pokud věříte, že je na dobré úrovni, pak si ji zkuste otestovat!
Ahoj Děkuji. To by mělo být zajímavé! Díky autorovi!