Stejně jako každý jazyk se i čeština pomalu, ale jistě vyvíjí. Rozmanitost její slovní zásoby je jistě jednou z jejích předností, ale i staromilci se musejí smířit s tím, že některá slova z ní postupně mizí (a jiná se na oplátku zase objevují). Je třeba mít na paměti, že jazyk slouží především jako prostředek k dorozumívání, k vyjadřování myšlenek a ke vzájemné komunikaci. Aby mohl efektivně plnit svoji úlohu, musí neustále vyhovovat našim potřebám, které se v čase mění. Pojmenování věcí, které již v naší době neexistují, se nazývá historismy. Pro slova jako purkmistr, halapartna či groš prostě už není v našem běžném jazyce místo. Pak jsou tu ale ještě tzv. archaismy, neboli slova zastaralá, taková, která se už aktivně příliš nepoužívají, i když označují stále existující věci a skutečnosti. Na ta se teď zaměříme. Schválně, používáte ještě tato slova?
Bicykl – to je samozřejmě jízdní kolo. Říct kolo namísto bicykl je jednoznačně snazší a rychlejší. To je asi také důvod, proč vytlačilo z běžné mluvy slovo bicykl. Jazyk si prostě hledá nejsnazší cestu a efektivní zjednodušení jsou tedy logickým prvkem v jeho vývoji.
Rozmilý – člověk dnes použije spíš slovo milý, milovaný, příjemný nebo sympatický. To zní rozhodně moderněji, ne?
Výslužba – jakožto jiný výraz pro důchod se zachovala pouze v určitých odvětvích. Do výslužby se typicky odchází třeba z armády, ale takový ‚učitel ve výslužbě‘, to už se dnes jen tak nevidí (nebo spíš neslyší).
Zpěvohra – ne všichni už dnes tuší, že je to jiný název pro operu (případně operetu), ale oni dnes mladí nemají zájem ani to samotnou operu, proč by si tedy měli pamatovat ještě druhý název pro něco, co jim už tak vlastně nic neříká?
Žurnál – slovo, které čeština převzala původně z francouzštiny, a znamená deník nebo noviny, časopis, se z našeho jazyka zase zvolna vytrácí. Pravděpodobně znáte přirovnání ‚být jako ze žurnálu‘ – neboli vypadat nebo být oblečený podle poslední módy. Ovšem vyslovili jste to sami někdy nahlas? Ne? Tak tady vidíte, proč, stejně jako čtyři předchozí slova, nejspíš brzy zanikne.
Podle slovníku spisovné češtiny jsou však v ohrožení i slova, do kterých byste to třeba neřekli, jako pocestný, pometlo, zvěrolékař, pračlověk, kráčet a mnohá další. Samostatnou kategorií pak jsou spojky jako pročež, leč nebo dokonce anžto. A v běžné mluvě už dnes nepotkáte ani infinitivy s koncovkou -ti (např. dělati). V některých případech ztratila slova v běžném jazyce své využití, v tom případě hraničí až s již dříve zmíněnými historismy, jindy je jen nahradily nové výrazy nebo varianty více odpovídající novodobějšímu znění jazyka.
Do vývoje češtiny zasahují také vlivy ze zahraničí, přejímání cizích slov anebo vznik úplně nových – tzv. neologismů, vyplívající z potřeby pojmenovat něco docela nového, ale o těch až jindy. A pokud je vám zanikajících slov líto, vězte, že naše mateřština je flexibilní a reaguje na módní trendy (a víme, že v módě se stále vše ve vlnách vrací) nebo se dokonce občas objeví případ, kdy je starého výrazu užito pro označení nové věci, takže se některá slova, nad kterými jsme dávno zlomili hůl, jednou klidně mohou dostat znovu na výslunní.
Cítíte, že váš slovník výše uvedená slova také opouštějí nebo je používáte úplně běžně? Nebo jsou jiné výrazy a slovní obraty, které jsou podle vás daleko víc zastaralé?
Zajímavý článek!